neděle, března 12, 2006

Chutnalo pánovi ? Sněhu je dost i na přidání.

Připadal jsem si jako v grotesce. Klapka, střih, veselá zábava na sněhu a jeden z nešťastníků to odnese důkladným vyválením. Samozřejmě obličejem k zemi. Na kolenou vyplivuje plná ústa sněhu, při pokusu o postavení na nohy, jedna z nich opět podjíždí a z kašpárka se stává sněhulák.

Takhle podobně vypadalo mé dnešní válení. Nic netušící běžec, brodící se místy po kolena v čerstvém sněhu, pozapomene na to, že pod sněhem není sucho. Zatáčka, smyk a nastává výše uvedené válení. Mělo to výhodu v poměrně měkkém dopadu. Jen malá modřina na kyčli velikosti devíti dvacetikorun.

Chtěl jsem jít dlouhou štreku už včera. Bylo relativně hezky, teplo, SUCHO. Ale tělo prostě nechtělo. Měl jsem pocit, že bych si běh neužil. Tak jsem poslechl.

Už jsem o tom párkrát psal. Snažím se řídit radami Miloše, které jsem si už párkrát na vlastní kůži vyzkoušel. Jeho bajka o oslu vnitřně ospravedlnila můj jeden den volna navíc.

Vyndal jsem si práci a věnoval se obživě. K večeru už jsem se začínal těšit. Pojedl jsem něco sacharidů – hroznové víno, a dvě palačinky na sucho s marmeládou.

Ráno jsem si natěšen přivstal v půl šesté. Vyvedl jsem psovou vyvenčit. Zatímco ona byla v tu chvíli nejšťastnější na světě, mě přepadly chmury ohledně trasy. Kromě záplavy sněhu docela fičelo, a plánovaná trasa podél řeky se nezdála zrovna ideální.

No nic. Hlavně že není minus 15. Navlékl jsem nový Tchibo komplet a vyrazil. Když jsem měl nové (mimochodem moje první) šusťáky poprvé na sobě, říkal jsem si, že jsem se zachoval jako správný tragéd. Koupil jsem si je větší. Běžet se v nich dalo, a mohlo to být komfortnější. Dneska jsem se ale za to plácal po zádech. Nohavice sahají až k zemi, a spolehlivě zabraňovaly sněhu k průniku do bot. Vítr rozhodl, že výlet do Řeže nahradím kroužením po Stromovce.

Myslel jsem si, že když mám doma psa, jsem ušetřen výpadům, které jsou popisovány na fóru. Nikoliv. Bylo to nečekané. Ze strany se přihnal blíže neurčený podvraťák o něco větší než pitbul a ladným skokem mezi nohy mě málem sejmul. Štěstí nás obou i majitele bylo, že měl košík. Párkrát si ještě vyskočil zavrčel a běžel si zase po svých. Tchibo zůstalo bez úhony, tak jsem to nehrotil. Už ale chápu, o čem píšete. Majitel je pako. Když se jeho pes takto chová, má si ho držet.

V posledním kolečku mě zastavil velmi milý chlapík. Vyptával se, kudy se dá běhat, kolik to měří a podobně. Dvacet let prý neběhal a zase ho to láká. Budeme mít dalšího tragéda do party. Zapamatoval si server běhej a já si běžel po svých k domovu.

Celkových 34,5 km nemělo zrovna úchvatný čas: 3:30. Ale nálada je na maximu plus a ani se necítím unavený. Mám rád běhání.

1 komentář:

HONZA řekl(a)...

ČAU,
POZDRAVUJ WITTY