Slavná věta, která zaznívá v neméně slavné hře divadelní Záskok, mi stále vyskakovala na mysl při sobotním běhu do Kamenice nad Lipou. Lípa v zámecké zahradě stará 758 let již dávno není mohutným stromem, ale i přesto uchvátí každého milovníka přírody. Zavítáte-li někdo do těchto končin, vřele doporučuji návštěvu parku. Bohužel bez čtyřnohých kamarádů, kteří do parku nesmí.
Pročítám, co jsem psal na fóru na téma na co při tom myslíte, a musím uznat, jaký pokrok doznala moje hlava za pět měsíců. Intenzivní běhání posledního půl roku mi hodně vyčistilo hlavu. Takže teď při běhání už nemyslím na starosti, ale spíše na blbosti. Protože se stavy euforie nedostavují pokaždé, napadne mě většinou nějaké téma – viz nadpis a dokážu se tím bavit celou cestu.
Běhání samotné šlo těžce, resp. krok byl těžký a nohám se nechtělo moc zvedat. Bylo to takové courání, že jsem dokonce dvakrát zakopl. Přesto se mi podařilo vyvinout jakous takous rychlost a těch 24 km dát za 2:05. O tom, že jsem se ale zas tak moc neflákal, svědčí průměrná TF 69 %.
Tento běh měl i svou premiéru - s velbloudem. Zpočátku mi hadička plandající mezi tělem a paží překážela, ale jako u všeho jde o zvyk. Batoh má i bederní pás a pěkně sedí na zádech. Generální zkouška dopadla dobře. Chtěl bych si po PIMu udělat delší výlet, a vydatná zásoba vody bude nezbytná.
Na závěr malé jarní potěšení zachycené tragédně s bílou vyváženou na zářivku:
Žádné komentáře:
Okomentovat