Pár měsíců nazpět mě Miloš požádal, abych jemu a Martinovi zajistil doprovod při jejich závodě. Běhu, který se po právu řadí mezi nejtěžší z ne-etapových: Spartathlonu. Termín byl z hlediska mých pracovních povinností vyhovující, proto jsem prosbu s radostí přijal. Na plánu bylo cestování do Řecka autem, kterým tam spolu s Martinovou ženou doprovod společně zajistíme.Necelý týden před odjezdem jsem se dozvěděl několik zajímavých informací. Za prvé, že Martin pojede se svou ženou a svým autem zvlášť; vyjedou už v sobotu, šest dní před samotným během. Druhá, zásadnější informace byla, že mě čeká nejen točení volantem na místě, ale i full servis po cestě tam i zpět. Naštěstí se k naší výpravě připojil i Tomáš (Dagmarky).
Začal jsem usilovně hledat na internetu a v mapách. Tušil jsem, že Řecko je na jihu Evropy, ale vzdálenost více jak 2000 km mě zaskočila. Našel jsem téměř dokonalý itinerář, s popisem všech možných nástrah, které nás mohou cestou potkat. Od slušného popisu trasy, přes přesný seznam placených úseků i s radami jak je platit, až po varování před nástrahami policistů a místních lapků. O jedné nástraze, bohužel nepředvídatelné, se stránky nezmiňují. Stala se nám při zpáteční cestě...
Žádné komentáře:
Okomentovat