4054

Pozorný čtenář mého blogu si jistě vzpomene na tuto fotografii. Nikdy by mě nenapadlo, jaká symbolika se může v tomto digitálně zachyceném okamžiku skrývat. Co se tedy vlastně přihodilo?

Na behej.com napjatě sleduji přípravu dvou prvomaratónců, Katky a Tora. Dokonce jsem si na úspěch jednoho z nich vsadil. Pozvánka na dnešní desítku v Nučicích přišla od Katky při společném úterním běhu s ní a Honzou ve Stromajdě.

V mém plánu na Kladno byla na sobotu namalována jedenáctka za 52:04, tak závod hezky zapadl do mé přípravy. Protože se mi tento týden běhalo opravdu dobře, přesvědčil jsem své tělo i mysl, že by společně mohli posunout čas z jarních Kbel o pár vteřinek dolu. Neskromně rovnou pod 41 minut.

K naší sestavě Katka, Marcel a já se přidal po krátkém nepřemlouvání i Radek, který nás spolu s Jitkou laskavě naložili u metra a drobnou oklikou zavezli na start. Jaké muselo být překvapení pořadatelů, když po nepočetné loňské účasti 27 osob jich letos v cíli napočítali téměř dvakrát tolik, celých 45.

Za dvacet korun startovného jsme nafasovali Siestu, dostali k zapůjčení číslo a mohli využít celé nučické kino pro sebe a své svršky (i spodky). Při rozklusu mezi domky s přihlížejícími místními občany panovala, jak jinak, jen samá legrace. Každý z nás smíchem jen zakrýval předstartovní nervozitu.

Poté, co jsme potkali několik postav vzhledu prvotřídních atletů mi bylo jasné, že nevyhraju. Nespal jsem zrovna také dvakrát dobře a myšlenku 40:xx jsem uchovával spíš jen proto, že vzdávat se bez boje nebylo správné.

Start byl tak rychlý, že něž jsem do tří napočítal, už jsme běželi. Plán běžet první kilák za 4:15 celkem vyšel (4:13) Tento závod jsem navštívil prvně a netušil jsem, že následují dva km do kopce. Při chůzi snad mírného, ale při plném výkonu pěkně tučného. V něm jsem zavřel oči a řekl si, budu běžet co můžu. Na čas pod 41 už jsem nemyslel.

Rychlost kopírovala profil a kromě doběhnutí dvou běžců a lelkování po krajině se nedělo nic zvláštního. Prvně jsem si na závod vzal tepák. Chtěl jsem si ověřit, zda pocity při běhu odpovídají naměřeným hodnotám. Odpovídají. S průměrnou TFmax 90 % se mi běželo dobře a ani po doběhu se mi nechtělo umřít.

Za půlkou mě seběhl Marcel. Byl na svém prvním závodě. Nevěděl, co ho čeká. Zkraje se držel opatrně a nakonec doběhl mistrovsky dvacet vteřin přede mnou. Má moc hezký styl a běží velmi lehce. Myslím, že za pár měsíců přibude čelním pozicím kvalitní konkurence.

Moc jsem se těšil, že ten táhlý maxi kopec poběžím dolu. Nebyl tam. Z hory se po obrátce lesem stala rovina. Snad jedině malé zrychlení bylo důkazem, že se běželo z kopce, ale to bych spíše přičetl závěrečnému finiši.

Jak již ctěný čtenář tuší z titulku, povedlo se! Čas 40:54 mi způsobil ohromnou radost a vynásobil chuť na další pobíhání. Závěrečné vyhlášení hlavních představitelů závodu s předáním salámových cen bylo takovou pěknou tečkou za vydařeným dopolednem.