Z poznámek lidí, kteří cestu autem do Řecka absolvovali, jsem si pamatoval, že nejhorší z celé trasy je úsek Praha - Brno. Mohu potvrdit. Jen co jsme opustili Prahu, zaslechli jsme hlášení, že nehoda na 36.km blokuje provoz v obou směrech. Podařilo se nám ji objet po místních silnicích a dále nám již nic nebránilo valit si to až k Brnu.
Doplnili jsme ještě pár zásob, sehnali kazetu do půjčené kamery a vyrazili směrem na Bratislavu. Kdo někdy za jízdy lepil dálniční známku (slovenskou jsem koupil už v Praze) zná, že je obtížné ji nalepit na správné místo, nikoliv doprostřed řidičova výhledu. Česko-slovenské i slovensko-maďarské hranice jsme překonali s pocity, že členství v EU je přeci jen k něčemu dobré.Docela nás pobavil úryvek z itineráře: kdo v Bratislavě netrefí tunel, pokračuje rovně a na další křižovatce odbočí vpravo. Tunel minout nešlo, dálnice vedla rovnou do něj. Cesta Maďarskem a ostatně i dál Srbskem a Makedonií je v podstatě jednoduchá. Z Bratislavy se jede po dálnici na Budapešť, za ní stačí neminout sjezd na Segéd a dále již jen stále rovně na jih.
První setkání s cizojazyčnými osobami bylo velmi milé. První zastávku si vynutil nákup maďarské dálniční známky. Snažil jsem se s paní z kukaně na maďarské hranici hovořit anglicko-německy a ona na mě česky. Známku nám pěkně nadepsala a málem i vylepila. Jediné, co mi dodnes zůstává utajeno, je její platnost: Známku jsem koupil jako 10ti denní (na kukani bylo napsáno 10-tage), ale na kupónu bylo napsáno: valid 1 week. Jeli jsme na ní i zpět osmý den.
Milošův proslavený orientační smysl jsem si oživil už Maďarsku poté, co mi předal řízení a převzal roli navigátora.
"Hele Miloši, tady byla odbočka na Segéd, nemáme ho na trase?"
"A jó, tam jsi měl odbočit."
Projeli jsme si industriální zónu a po pár pokusech trefili dálnici zpět.
"Tohle ještě není ta odbočka" pravil Miloš a vzápětí, pár desítek metrů za ní, dodal: "To byla ta odbočka"
Na třetí pokus se nám již podařilo směr na Segéd trefit.
Žádné komentáře:
Okomentovat