neděle, října 07, 2007

Zápisky odjinud IV.

Zmíněný příjemný řecký celník byl světlou výjimkou mezi odtažitými, až nepříjemnými obyvateli jižního cípu Evropy. Úsměv aby člověk pohledal a z mnoha setkání převažoval pocit nezvaného hosta.

Za svítání jsme sbalili saky a vyjeli k Aténám. Ujal jsem se volantu. Pohled na ubíhající krajinu mě rozesmutnil. Pustá země téměř bez porostu byla zahalena do bílého oparu. Nikoliv oparu vlhkosti, ale „řízených“ požárů, kterými místní sklízeli zbytky suché úrody. Šok ze střetu kultur přišel na první benzínce. Museli jsme dotankovat a doplnit energii Milošovi.

Odkudsi se přikolébal značně otrávený Řek, aby nám laskavě vsunul hadici do nádrže. Se stejným výrazem udělala dámská obsluha Milošovi kafe a já se vydal tam, kam i král musí. Přesto, že jsem nic nejedl, udělalo se mi špatně…

Nebyli jsme v turistických oblastech, projeli jsme Řecko místy, kde se žije. Nikdo mě nepřipravil na to, že všude budou volně odpadky, že ekologie je zde cizí slovo a přírodu a památky si devastují místní sami. Nikdo mě nepřipravil na to, že je v Aténách na ulicích nebývale nasráno. A to nikoliv od zde volně žijících psů a koček.

Značně rozhozen jsem si odřídil porci pětiset kilometrů před Atény. Řecký provoz je význačný nerespektováním rychlosti a malůvek na silnici. Kupodivu to však, snad i díky širším vozovkám, funguje. Když se člověk přizpůsobí tempu jízdy a dvojitou plnou čáru považuje za ozdobu, nemá v Řecku problém. Problém je však s dopravními značkami. Moc jich není vidět a většina směrovek je v azbuce. Ty s latinkou bývají až těsně u vaší odbočky…

Před Aténami jsem už nerozdýchal, když mě na šedesátce tlačil autobus. Tachometr ukazoval 107 a autobus měl za sklem nápis POLICIE. Na prvním parkovišti (fujtajbl) mě vystřídal Tomáš. Blížili jsme se k Aténám. Teď bylo na Milošovi, aby Tomáše navigoval k hotelu. Miloš vyndal obálku, ve které bylo napsáno: Hotel London je u moře, okolo jezdí tramvaj. Mapka ukazovala, že hotel je skutečně u moře, kousek od malého letiště. Kde je moře, natož letiště, jsme opravdu netušili. Tento popis byl slabou předzvěstí toho, co nás od organizátorů čekalo.

S pomocí automapy a všech svatých jsme bez škrábance projeli pěti pruhy centrem Atén až k moři. Tomáš se nenechal rozhodit troubením a davy motorkářů ze všech stran. Dalších pár kilometrů tříproudé dálnice nás zavedlo přímo k hotelu stojícímu deset metrů od magistrály. Hotel byl opravdu u moře; moře vzdálené asi 300 metrů bylo z balkónku vidět, pokud se člověk dostatečně vyklonil a nevypadl na střechu benzínové pumpy.

V přízemí hotelu probíhala registrace závodníků. Za pár okamžiků přišla řada na Miloše. Nesmlouvavý Řek vybafl cenu: 1.015 EUR. Bez úhrady této částky Miloše nezaregistruje. Všichni tři jsme ztuhli a po krátké poradě se odebrali k autu. Tyhle prachy jsme neměli a nebylo nám moc jasné, za co je vlastně chce. Rozhodli jsme se, že počkáme na Martina.

4 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Ty jo, to je jako krimi :-( takhle mi napínat...
Řecko a devastace životního prostředí...už dostali i pár pokut od EU.
mapo

koyama řekl(a)...

Koukám, že selekce závodníků probíhá i značnou dobu před startem závodu.

Mirek řekl(a)...

Po tomhle by se mi ani nechtělo běžet. Ale oni ten Spartathlon do centrální evropy asi nepřemístí, že :-)

PetrS řekl(a)...

Jen vydržte, titulek seriálu měl původně znít: Spartathlon? Jen pro otrlé... Bude hůř