Mezitím, co Martin uháněl k Aténám, vydali jsme se k moři. Stačilo překonat další, méně frekventovanou silnici a tramvajovou trať s obrázky zákaz přecházení. Za tratí se již rozkládala městská pláž. Okraj plochy a sprchy byly již obsazeny. Kočovní cikáni si zde v klidu prali prádlo a myli své dodávky a kamión. Kamión měl z boku v plachtě vyříznutá okénka, ve kterých si hrála děcka. Řecká idylka. Pořídili jsme pár fotografií a jali se vyhlížet Martina.
Ihned poté, co přijel, vysvětlili jsme mu situaci a přitom pochopili o co vlastně šlo. Miloš předem nahlásil, že bude mít při běhu doprovod. Organizátoři jeho mail přijali jako objednávku na ubytování pro další osobu. Zatímco závodník platí 250 EUR za startovné, ubytování, plnou penzi a transfery, po doprovodu je požadováno dvakrát tolik. Za každý den 85 EUR.Ani Martinovi se nepodařilo neústupného pána přesvědčit, že doprovod nebude spát v hotelu a nepotřebuje jejich servis. Prostě buď Miloš zaplatí nebo nepoběží. Spásný a naprosto šílený nápad, že mě přihlásí také jako závodníka za 250 EUR, bohužel nevyšel.
V hotelu se objevila Martina Juda (jediná česká reprezentantka na Spartathlonu), která nám dost pomohla. Pána alespoň trochu obměkčila; usmlouvala obulus na 340 EUR za 4 noci a Miloš konečně dostal číslo.
Přesunuli jsme se na recepci ubytovat. Se mnou, jako doprovodem, nepočítali a chtěli mě uložit jinam než kluky. (Recepce od registrace byla vzdálená asi 5 metrů) Po pár minutách dalších dohadů jsme dostali kartu od dvou-lůžkového pokoje. V něm jsme našli čtyři postele a jednoho francouzského Slovince.
Žádné komentáře:
Okomentovat