Zápisky odjinud VIII.

Zastávka s krásným výhledem na moře. Tomáš mě poučil, že ta velká loď na obrázku je ropný tanker. Věřím mu, po Vltavě takové loďky neplují. Čekáme na Miloše o něco déle. Objevují se závodníci, kteří jsou pro nás noví; byli za Milošem. Ten okolo nás prochází v podivném opojení. Přestože je jeho chůze poznamenaná bolestí, vypadá radostně.
Jedeme dále s otevřenými okny a svěží vzduch střídá zápach naftových kamen. Ropná rafinerie. Je mi jasné, že tudy vede do Corinthu jediná cesta, pokud nechcete běžet po dálnici nebo kolejích. Hluboce ale obdivuji všechny, kteří tento úsek zdolali. Těžké klimatické podmínky, zvlněná trať a hustý provoz. To jsou atributy, které první díl Spartathlonu neuvěřitelně ztěžují.
Další, snad ještě významnější překážkou k zdárnému překonání prvních osmdesáti kilometrů jsou časové limity. Organizátoři sice vypsali jen jeden až na 80.km, kam musí závodníci doběhnout v limitu 9 a půl hodin. Další limity však neúprosně nastavují otevírací doby jednotlivých občerstvovacích stanic; běžec má na výběr: buď stihnout maratón za 4:05 nebo si nést vodu sebou.
Tyto tvrdé podmínky byly příčinou stažení Martina organizátory na 67.km, již více jak deset kilometrů běžel nasucho. Nic sebou neměl a pomoc dostat nesměl. Trápil ho kašel a nemohl ani zapít sucho v krku. Do Corinthu ho dovezl sběrný autobus.

Martina, která u rafinérie Miloše doběhla a předběhla, vypadala bezproblémově. Obdivuji ženy, jak dokáží dlouhé hodiny držet své tempo. Přestože jsem na ni zpočátku omylem pokřikoval "Dano", přijala naše povzbuzování s radostí. Na 77.km jsme ji v pátek viděli naposledy.
Přejeli jsme corinthský průplav a zanedlouho odbočili do depa u kontrolního stanoviště na 80.km. Nafasoval jsem oficiální polepy na auto i s číslem Miloše a Tomáš mezitím objevil ženu Martina u jejich auta. Martin ležel za ním s plechovkou Gambrinusu.

Neubránil jsem se dojetí. Martin se poctivě a tvrdě připravoval celý rok a tak strašně moc chtěl po svých do Sparty. V Corinthu jeho pouť skončila; nedivím se mu, že už nechtěl dál ani autem. Rozhodli se přespat někde poblíž v kempu u moře a zbytek prožít jako dovolenou. Ještě jsme netušili, že za hodinu a půl bude ve stejné situaci i Miloš.