Maďarsko jsme měli úspěšně za sebou. Čekal nás nejdelší tranzit přes Srbsko a následně Makedonii. Uvítání srbských celníků, kteří byli schopni jedno auto odbavovat téměř pět minut, nám připomnělo dobu již téměř z našich myslí vymazanou. Letmá prohlídka zavazadel (proč jen si vybral zrovna můj batoh s fazolema??) a hurá za dobrodružstvím čekající na srbských silnicích.
V Srbsku, Makedonii a Řecku se na dálnicích platí mýto. V Srbsku se na úseku od hranic k Bělehradu platí mýto i za silnici podobné té naší z Příbrami na Písek. Tranzit Srbskem není zrovna levná záležitost. Jeden vyjde dle kurzu na 800-900 Kč. Byli jsme upozorněni na oblibu srbských policistů pokutovat zahraniční turisty a proto jsme si dávali bedlivý pozor na dodržování předpisů. Myslím, že se to vyplatilo. Neměli jsme s policií jediný problém. Museli jsme se jen obrnit trpělivostí s rychle jezdícími Srby a uhýbat jim z cesty.
Další upozornění varovalo, pokud to bude možné, nezastavovat. Zastavili jsme třikrát. Dvakrát na pumpě OMV, které se nelišily od těch u nás. Dokonce naopak, čistota všude i na toaletách a ochota obsluhy předčily ty naše. Benzín jsme mohli zaplatit kartou, ale kafe jsme si museli pořídit za jejich dináry, hotově eura nebrali.
Třetí zastávka byla u místní pumpy v Bělehradu. Začala padat tma a protože v noci hůře vidím, předal jsem koně zpět Milošovi. I tato pumpa se vyznačovala zcela civilizovaným prostředím a nikdo nás neobtěžoval. Za Niší předal Miloš volant Tomášovi. Ten dořídil zbytek Srbska a celou Makedonii. Makedonští celníci byli korektní, kufr ani nechtěli vidět, jen se ptali kam jedeme. Varování k tranzitu Makedonií byla podobná jako pro Srbsko. I Tomáš se proto držel všech omezení a mnohé policejní hlídky nás nechávali bez povšimnutí. Mýto, v Makedonii nejlevnější, se platilo dvakrát, vždy po jednom euru.
Řecké uvítání bylo příjemné. Celník ani nechtěl vidět pasy a řekl: "Welcome in Greece". Po druhé hodině ranní jsme se kousek za přechodem uložili ke spánku.
Žádné komentáře:
Okomentovat